jeseničtí orli

On-line

Statistika

28.3.Jaro

Sobota 28.3.

Dnes po čtrnácti dnech, kdy mě skolil nějaký moribundus, jsem opět vyjel na kole. Lehce slunečná obloha a 11°C mě utvrdilo v tom, že dnes je konečně ten správný den na trénink.

V Mikulovicích okolo cesty už byly rozkvetlé podběly. V Terezíně u potůčku lezly ze země plantáže devětsilu. Na rybníčku v Heřmanicích byla dokonce labuť. V Javorníku holky v minisukních. No co vám mám povídat. Bylo na co koukat.

Mezi Žulovou a Vápennou jsem potkal Bédu. Měl vítr v zádech a tak valil jako plachetnice. Ovšem já to měl horší. Po čtrnácti dnech marodky a osmdesáti kilometrech z nichž asi polovina  byla opravdu proti nepříjemnému protivítru, jsem přijel domů docela zmožen. Ale jedno vím určitě : Jaro je tady !!!

Miki

Neděle 29.3.

Od božího rána sice pršelo, ale mě se na kolo prostě chtělo. A navíc to vypadalo, že neprší zase tak moc.

O půl jedné sedám na kolo. Jedu směr Mikulovice. V České Vsi u benzínky vidím na chodníku Přemu Gatnera. Mávám na něho. Hlasitě na mě volá, „Ty jsi fakt blázen“. Lidi se otáčejí. Nedbám na to a valím dál. Cítím se dobře, nejsem blázen.

Mikulovice. Otáčím na Ondřejovice. Začalo pršet o něco víc. Cítím v levé botě vlhko. Chlácholím se tím, že dnes alespoň nefouká. No jo, poprvé po dlouhé době fakt nefouká. Proto se jede tak dobře. U Zlatorudných mlýnů otáčím zpět na Mikulky. Z mírného kopečka se kolo parádně rozjíždí. Rozpršelo se jak na plný úvazek. Voda stříká jako na vodním skůtru. Cítím vlhko nejen v botách. Nejsem blázen. Vytahuji Tatranku abych trošku doplnil. Nezapnutá zadní kapsa je ale hloupá amatérská chyba. „Aspoň není tak suchá“, pomyslel jsem si. Něco mi teče po zádech. Vím, že pot to asi nebude a tak mě napadá, otočit to domů. Přece jen jsem po nemoci a spadnout do toho znovu bych opravdu nechtěl. V České Vsi mrknu na tachometr, kolik že dnes budu mít najeto a ouha. Budík nenačítá. Doma odhaduji něco přes padesát kilásků. Na kajaku by to dnes byla možná větší sranda.